2.8.2005 - Radio Proglas - Milan Tesař
Hrozen je křesťanská folková skupina s trubkou. Působí ve
Frýdku-Místku, kde také dvakrát ročně pořádá sympatický festiválek
Svatý Jan Session. O vině je její druhé plnohodnotné album:
hudebně a především aranžérsky vyzrálejší než předchozí V lisu.
Pokud jde o texty, Hrozen se stále ještě hledá.
Současná sestava Hroznu je šestičlenná. Po nedávném odchodu Madlenky
Vijačkové ztratila kapela výraznou pěveckou oporu. Současná jediná
zpěvačka Ludmila Rozkopalová, hlasem blízká například Evě Henychové,
však zvládá svou roli se ctí. Místy by sólový zpěv mohl být plnější
(Vesla, U mého otce), někde může vadit "severská" výslovnost (Obrazy),
avšak větší výhrady nemám. Poměrně jistá je Ludmila ve sborech.
Zpěv pánské části není nijak zvlášť výrazný, ale ani vyloženě nevadí.
V obsazení najdeme klasické folkové nástroje (kytary, housle,
flétnu), ale také už zmíněnou trubku a saxofon. Především trumpeta Marka
Schneidra posouvá zvuk Hroznu čím dál víc k jazzu, což je zřetelné
ve svižné a hitové Je jasný i v klidnější Postní. Výraznější roli
než dříve hraje také rytmika (3:NN, Kamarádka, U mého otce, dřívka
v Po vítězství). V mezihrách vyniknou melodické nástroje
(housle v Písni o nejbližší vině, saxofon ve 3:NN). Celkově je znát,
že si kapela na aranžích dala záležet a že se snažila přizpůsobit náladu
písně obsahu (markantní je například jakoby pohřební úvod Kamarádky a
naznačení tlukotu srdce v závěru téže skladby).
Texty jsou nekompromisně křesťanské s pokusem vystihnout problémy
věroučné i etické. Kapelník Mirek Přikryl, téměř výhradní autor, se snaží
vyhnout prvoplánovosti, avšak místy do ní - vinou jisté upovídanosti - upadá.
Zajímavě řešená protipotratová píseň Kamarádka například trpí zbytečným
dovysvětlením "byl malý ještě nenarozený". Jinde autor bojuje
s naskládáním slabik do not (kostrbaté "a přitoms boj vyhrál"
v Investici) nebo nechtěně pozmění teologický termín v nesmyslné
slovní spojení (v Je jasný se zpívá o "jednoho člověka synovi", což
samozřejmě neodpovídá původnímu smyslu biblického "Syna člověka").
Posluchače také ruší občasné obrácené přízvuky ("A chudý" místo "a CHUdý"
v Investici). Píseň Je jasný navíc trpí zběsilým tempem, jehož vinou
zpěvák nestíhá zachovat délku "ý" v "že těžký je zbavit se vin".
Na druhou stranu musím pochválit některé obraty a obrazy. Líbí se mi
Josefovy Vánoce, už zmíněná Kamarádka je velmi originální, pěkná jsou
Vesla, psaná volným veršem. Nejlepší text celého alba má Píseň o nejbližší
vině, ale kdo by chtěl konkurovat Janu Skácelovi, že? Tuto báseň
mimochodem nedávno zhudebnil také Jarret, proto si dovolím srovnání.
Verze Hroznu je melodičtější (i když s poměrně malým rozsahem),
něžnější a konvenčnější.
Skupina Hrozen je už jistotou na naší křesťanské folkové scéně.
I když má stále v čem se zlepšovat, ukazuje především prací na
aranžích a přemýšlivostí některých textů, že míří stále výš. Že nestagnuje.
O vině je přes drobné výhrady album, které se poslouchá velmi příjemně
a ke kterému se budu rád vracet.
29.7.2005 - www.folktime.cz - Dušan Trličík
Hrozen o víně i o vině
K desetiletému výročí své existence a pilného koncertování
vydala v těchto dnech frýdecko-místecká folková formace
Hrozen své druhé oficiální CD. Nese název "O vině" a jeho vydání
se stejně jako předchozího CD "V lisu" z roku 2001 ujalo
ostravské vydavatelství Telepace. Tamtéž, tedy ve studiu
ostravského Telepace, bylo také nahráno a smícháno celkem čtrnáct
autorských písní.
Skupina Hrozen vznikla na jaře v roce 1995, kdy se kapelník
a kytarista Miroslav Přikryl potkal s houslistou Liborem
Janošcem a společně si plácli. Přestože další příchozí členové
neměli mnoho zkušeností, pustili se hned do tvorby vlastních písní,
které postupně vydávali také na svých demo nahrávkách
(Ze tmy -1996 a Kdy už to začne -1997). Za deset let kontinuální
existence kapely odehráli více než 250 koncertů a to buď samostatných
nebo v rámci festivalů po celé České republice i v zahraničí
(Slovensko, Francie). Vystoupili koncertně také v živém vysílání
rádia Proglas. Ve svém domovském městě pořádají dvakrát do roka
hudebně-divadelní festival "sv.Jan Session", na který si zvou pestrou
paletu muzikantů a herců z blízka i z daleka.
V současné koncertní sestavě, která se také podílela na natočení
CD "O vině" je kromě dvou zmíněných zakládajících členů, kapelníka
Miroslava Přikryla a houslisty a perkusisty Libora Janošce dlouholetý
člen, baskytarista Libor Zifčák, dále trumpetista a flétnista Marek
Schneider, zpěvačka Ludmila Rozkopalová a nejnověji pak saxofonista
a příčný flétnista Dušan Šurman. Na desku přispěl také jeden host;
v poslední "Písni o nejbližší vině" uslyšíme klasickou kytaru
Martina Pastrňáka. Materiál k drtivé většině repertoáru je
z dílny kapelníka Mirka Přikryla a to jak po textové tak po
hudební stránce. Výjimku tvoří pouze text k poslední písni,
kde se jedná o báseň Jana Skácela. V jedné písni pomohl Mirkovi
s hudbou Marek Schneider (Tvá je Bože země) a v druhé
Ludmila Rozkopalová (Píseň o nejbližší vině).
Album začíná velmi dobře vybranou a optimisticky vyhlížející písní
Je jasný, která po hudební stránce bude aspirovat na jeden
z hitů na tomto CD. Tato píseň stejně jako i jiné písně tohoto
alba, podpořená sólovými party dechových nástrojů a perkusemi,
zaujme na první poslech. Zábavně na mě zapůsobily také další sólové
party v písních Investice a U mého otce z čehož pro mě plyne,
že rozšíření kapely o další dechové nástroje byl dobrý počin. Delší
instrumentální pasáže, obsažené např. v písni Boží tělo 96
mající za úkol podpořit textovou část písně jsou zpracovány zajímavě
a podporují zvídavot po textové části písně. Kapela používá ve svých
písních množství vícehlasů a vokálů, které je dle mého soudu například
v písni Kamarádka nebo Vesla použito velmi působivě, avšak místy
v některých jednotlivostech mi zní trochu nejistě, což nemusí
být chybou interpretů a očekával bych však, nepříliš přesně řečeno,
větší razanci.
Myslím si, že nejdůležitějším posláním písní Hroznu je sdělení či
interpretace myšlenek, obsažených v textech. Zpracovávají svébytným
způsobem křesťanská témata, či témata ze života inspirovaná křesťanským
pohledem na svět. Ze všech, na tomto albu uvedených písní bych vypíchl
píseň Kamarádka, která mě zaujala nejvíc a která by, ač to nemá v úmyslu,
jistě byla schopna rozdělit posluchače na dva nesmiřitelné tábory.
Diskutované téma, tu a tam se objevující i v repertoáru jiných známých
kapel, které ovšem není mnohým po chuti, je zde pojato přímočaře a bez agitace,
tak, jak by mělo být globálně bráno mezi slušnými lidmi, kteří nejsou lhostejní
a nenakládají s druhými jako s pouhou věcí. Celkově jsou písně na
CD muzikantsky promyšlené, působí kompaktně, je cítit, že kapelu hraní baví
a zahrány jsou tak, jak je v možnostech kapely a jejich jednotlivých
interpretů, kteří nic nepředstírají. Pozitivní je pro mě také zjištění,
že zvuk kapely na desce se příliš neliší od zvuku při živém vystoupení.
CD je uzavřeno v standardní celoprůhledné plastové krabičce, v němž
je osmistránkový booklet, obsahující texty všech písní a fotografii členů kapely.
Na zadní straně obalu je seznam písní i se stopáží a seznam jmen, podílejících
se na realizaci desky. Obal je vyveden dvoubarevně v červené a odstínech
šedé a vzbuzuje u mě důvěru a zvědavost po zvukovém obsahu.
Kdykoli jsem se v minulosti setkal se členy kapely Hrozen, rádi a
s úsměvem mi sdělovali, že když jsou Hrozen, tak určitě hrají hrozně.
To je ovšem věc názoru a vzhledem k tomu, že jak sami uvádějí, ještě nikdy
na koncertě nebyli v přesile účinkujících vůči obecenstvu, je to skromnost
zbytečná. V současnosti kapela přivedla na svět zdařilé CD, ve kterém se
zpívá jak o vině tak i o víně a určitě potěší spoustu lidí. Já si na kapele
cením především neotřesitelné houževnatosti s jakou se prokousává hudebním
světem. Tato vlastnost jim přinesla již také mnohé větší či menší úspěchy
v soutěžích, či formou koncertní účasti na prestižním music festivalu
Colours of Ostrava v roce 2003. Objevují se však i kdekoli jinde, hrají
všude kam je pozvete, evidenci svých vystoupení si vedou velmi poctivě a dnes
už mají také nové internetové stránky, kde se můžete dozvědět více.
5.6.2005 - www.nokturno.net - Nobedar
Hrozen - O vině
Frýdecko-místecká vinice Hrozen zraje celkem pomalu a příliš důkladně. Teprve
po deseti letech došlo k druhé sklizni a na svět přišel nový ročník (05)
s názvem O vině.
Přestože křesťanská hudební skupina Hrozen už existuje 10 let, vydala teprve
nyní své 2. album. Jak je z toho vidno, kapela nikam nespěchá a žádné
velké ambice nemá, spíše se snaží o duchovní rozměr v hudbě, o šíření
myšlenek křesťanství. Bohužel příliš nápadná ovlivněnost křesťanstvím (nejen
v textech, ale třeba i ve zpěvu), je asi příčinou toho, že kapela nemá
příliš početnou základnu fanoušků. Jsem ale těmto muzikantům vděčný za to,
že jdou za tím, co chtějí dělat a co je v jejich srdci ("co jejich
prostřednictvím sděluje Bůh"), že se pro větší slávu odmítají ohnout kterýmkoliv
směrem. Ale naneštěstí jejich křesťaství přináší i mi posluchačsky poněkud
nepříjemný prvek. Jedná se o zvláštní lehký kostelní nádech, u nějž mne mrzí to,
že jistě není úmyslný, ale přesto jej cítím. Ale cítím jej možná jen já...
Na albu se dají najít písně poněkud nudnější i některé velice zajímavé. Ty
nejnudnější jsou většinou typicky křesťansky folkové s rychlejším rytmem.
I když mají pěknou melodii a jsou líbivé, jsou bez nápadu. Každopádně se ale
i v nich dají najít zajímavé pasáže, které posluchače pohladí - ve většině
případů za nimi stojí dechové nástroje. Zajímavější písně jsou většinou rozjímavé,
pomalejší a tóny v nich pomalu tečou v plynulém pramínku
k posluchači. Mám pocit, že tyto polohy skupině svědčí asi nejvíce, ale i ty
můžou po čase začít nudit.
Nejzajímavějšími písněmi jsou protestní Kamarádka a předposlední Tvá je Bože země.
I když Kamarádka není z nejlíbivějších, je velmi zajímavá díky mírně
expresionistickému nádechu. Píseň Tvá je bože země je svěží a zvláště mne
v kontextu osatních písní zaujala tím, že neobsahuje pro zbytek písní
typický kostelní nádech. Dále se mi líbí čtvrtá píseň 3:NN. Příběh textu,
který je o ztrátě a následném nalezení Boha, se projeví i v hudbě.
Atmosféra hudby jakoby procházela dvěma atmosférami, náladami - v počátcích
se odehrává v beznadějném pekle a na konci v Boha oslavujícím nebi.
Tato epičnost i v hudbě mne v písni hodně baví. Z těch rozjímavějších
mne pohladily písně Sám voják v poli a Obrazy. Písně osm až jedenáct mají
bohužel shodný průběh. Začátek je vždy velmi slibný, lehce alternativní, ale
jakmile se objeví vícehlas, je konec mých nadějí. Po vícehlasu je písnička
sice pořád vcelku dobrá, ale přetrhne se niť s počátkem a píseň se ubírá
poněkud jiným směrem. Celé album je vhodně zakončeno asi nejpoetičtější a pro
soustředěný poslech příjemnou Písní o nejbližší vině, která je zhudebněním
básně Jana Skácela.
Asi nejnudnější písní je třetí píseň Investice. Nebýt zajímavé části
s dechovými nástroji, tak píseň rovnou přeskakuji. Zdá se mi velmi nevydařené
umístění další nudné písně hned na počátek, jelikož z jejícho poslechu si
někdo může vybudovat předsudek vůči celému albu. Trojici nejnudnějších uzavírá
pátá Josefovy vánoce, po níž má naštěstí každá píseň co nabídnout.
Co se nástrojů týče, musím říci: velmi kvalitní výkon. Každý nástroj do celku
vhodně zapadá a něco mu přidává. Basa, která je pokorná aniž by ztrácela sebevědomí,
hudbu velice dobře podkresluje. Djembistův styl hry dělá z djembe vhodný
perkusivní a rytmický nástroj, a když zahraje na housle, tak vždy pohladí mé uši.
Myslím si, že druhý kytarista by se neměl bát projevit se v kytaře trochu více,
upoutal mně příliš málo, ačkoliv na to jistě má. Loňský příchod dechaře znamenal
pro Hrozen bezesporu významný převrat. Jeho dechy dodávají celku velmi pěknou
barvu a navíc mne upoutaly tím, že mi místy připomínají Faunovo pozdní odpoledne.
Z instrumentálního hlediska mne nejvíce zaujaly začátky některých písní,
ve kterých si kapela hravě aranžuje zvuky. Pro poskuchače to jsou velmi poutavé momenty.
Zpěv. Myslím si, že by měl kapelník Mirek Přikryl přenechat při zpěvu více
prostoru djembistovi a druhému kytaristovi. Mírně mi vadí jeho příliš vysoký
a přesný hlas. Nicméně neměl by se zpěvu vzdávat na dobro, v některých
částech (např. píseň Sám voják v poli) si jiný zpěv představit neumím
a ani nechci. Zpěv zmíněných dvou členů mi zní daleko příjemněji, chtěl bych
je slyšet více. Zpěvačka, i když se do některých písní její zpěv hodí, má pro
mé uši nepříjemné zabarvení hlasu. Kapela je hodně zaměřena na vícehlasy. Co se
jich týče, ve většině případů jsou nemastné neslané, spíše nudící, i když se
samozřejmě objevují světlejší chvilky, kdy písni prospějí. Asi by na ně neměli
být tolik zaměřeni, nebo je užívat šetrně a u každého použití řádně pouvažovat.
Obecně, co se zpěvu týče, by prospělo, kdyby se při zpěvu více soustředili
na emoce než na přesnost. Chce to prostě větší uvolnění. Na textech se mi líbí
to, že i přestože jsou křesťanské, neobjevuje se v nich nudná agitace,
se kterou jsem se u několika křesťanských kapel setkal. Myslím, že texty jsou
docela kvalitní, i nějaké metafory se objevují ...
Nejvíce by se mi líbilo, kdyby se kapela vydala cestou rozjímavých písní a
přidala špeku alternativy. Nebo se nechala inspirovat svěžestí 13. písně.
Takhle by asi získala více posluchačů. Ale pokud se skupina odmítne pro
posluchače ohnout, potěší mne ...
Časopis Folk&Country 11/2000 - Jiří Moravský Brabec (rubrika Na
vlastní náklad)
Další kapela, která mi nabídla kratší nosič (6 písní, 23 minut) je
Hrozen z Frýdku-Místku. Ten se netají křesťanskou inspirací, většinou
skutečně nápaditou. Celý repertoár pro svou CD vizitku s názvem Demo
2000 napsal Mirek Přikryl a obal je sice jednobarevný, ale zato s přehlednými
a dostatečnými informacemi o kapele, s texty a stopáží
písní. Písně s duchovním přesahem to u nás nikdy neměly moc
jednoduché, jsme ve své většině národ ateistů a skeptiků a křesťanské
pěvce to většinou vyhání do ghet stejně smýšlejících. Přesto si
myslím, že nejlepší řádky a obrazy Mirka Přikryla vlastně mluví za
každého bez ohledu na víru: "Přece do dneška nevím víc, než že jsem ten,
kdo potřebuje bezpečí". Jinak i jejich muzika stojí především na
vícehlasu a Hrozen je o hodně dál než Fenix (i když je jasné, že
srovnávám studiovku s nahrávkou zkoušky). Zpívá v něm slušně všech
šest členů skupiny (4 muži, 2 ženy) a jediným vážným nebezpečím by
mohl být sklon k neúměrně dlouhým kompozicím, které přece jen vyžadují
větší interpretační sílu a kompoziční zkušenost.
Časopis Folk&Country 2/2002 Jiří moravský Brabec (rubrika minirecenze)
Hrozen z Frýdku po demonahrávce přišel s regulérním albem V lisu,
vzniklém v ostravském studiu Telepace. Připojím-li k tomu, že bonusem
alba obsahujícího jinak třináct vlastních písní jsou čtyři části mše
Missa Racemus (Hrozen návštěvníci Mohelnického dostavníku slyšeli na
polní mši), možná to ve vás vzbudí dojem, že půjde o album křesťanských
agitátorů, pějících andělskými hlásky Hospodinu. Není tomu tak.
Křesťanské postoje jsou v některých skladbách jasné, ale nevtíravé,
jinde jen velmi lehce naznačeny. K oněm klasicky dobrým vokálům se občas
přidávají třeba dost nekompromisní bicí, takže kapela má zvuk folkový až
folkrockový a musím říci, že album je velmi dobře nahráno a vymícháno
- dynamicky, čistě, příjemně. Přesto lze předpokládat, že i toto je album
především pro ty, kteří mají zájem o duchovní obsah v muzice.
Časopis TÓN 2/2000 - Petr Wagner (rubrika Dema)
Hrozen už dlouho nehraje tak hrozně, jak o sobě v propagačních
materiálech s oblibou tvrdí. Demo CD natočené letos v únoru
neobsahuje sice nový materiál(?), ale představuje Hrozen v trochu
jiném kabátě. Tou změnou oproti dřívějšku je hostování bubeníka Jana
Kováče. Posílení rytmiky rozhodně skupině svědčí, herní výkony jsou
mnohem přesvědčivější. Celek navíc malinko chytá odstín Šarkozi, což
rozhodně není na závadu. V některých momentech ale jako by to chtělo
ještě víc "přitlačit na pilu" - v závěrečné "Hospodin si razí cestu"
kytarové beglajty nejsou tak průrazné, aby udržely solidní spodek.
Přece je trochu znát, že Hrozen původně s bicími nepočítal a na hraně
bigbítu se dnes ocitá v důsledku delšího vývoje. Zůstává otázka, kam
se vydat dál. Prozatím to ale vypadá docela slibně.